Vyvstanou vám při představě Ibizy obrazy 24h jízdy nočními kluby s DJ slavných jmen, hédonistických jeskynních párty a příjemných dní na pláži? Pak je na čase přesměrovat vaše myšlenky jinam a dát vám tip na hříšnou síť singltreků, která tento Baleárský ostrov protkává. Naše požitkářství vedlo k tomu, že jsme se s Lorraine Blancherovou potkali v půli dubna na Ibize s fotografem Simonem Ricklinem a filmařem Gaëtanem Reyem, abychom na ostrově společně prozkoumali ta pravá místa na zábavu – traily. Je pravda, že zatímco jsme stáli frontu na odbavení, měli jsme jisté obavy z toho, co objevíme a horečně procházeli internet, abychom našli alespoň nějakou nápovědu a výchozí body.
Po příletu jsme si vyzvedli auto z půjčovny a zamířili do tajemné vily, kterou mi doporučil náš společný kamarád. Všechno bylo tak trochu na poslední chvíli a mě při příjezdu ke zchátralé boudě s několika štěkajícími psy okolo přepadl strach… O pouhých 20 minut později bylo po panice. Skutečně jsme objevili to správné místo a zjistili, že je to úplné nebe na zemi. Rustikální ibizskou vilu s obrovskou zahradou plnou ovoce, bylin a drůbeže a víc rostlinných aranžmá, než si vůbec umíte představit.
Měli jsme štěstí a zkontaktovali se s místní partou bikerů Carub Riders. Potkali nás na farmářském trhu, kde jsme u tapas mluvili o trailech a oni nám nadšeně vyprávěli o svém ‘plynulém’ treku, při jehož stavbě se nechali inspirovat nedávným výletem do Kanady. Lorraine, coby Kanaďanku, to velice zaujalo. Zdejší trh představoval poněkud jinou Ibizu, než o jaké jsem slyšela. Místní měli vystavené čerstvé ovoce a bio zeleninu, aloe vera, karob, pomeranče a mandle zde rostou hojně a ekologické zemědělství i trvale udržitelné zdroje jsou na vzestupu - ostrované na propagaci „odvrácené“ strany Ibizy pracují.”
Během následujících dní jsme vstávali brzy do neuvěřitelných východů slunce, které jsme ochucovali čerstvými pomeranči a Lorraininými vražednými omeletami z naší zahrady. Večer jsme pokaždé zakončovali zastávkou v malé restauraci „La Mesa Escondia“, abychom se postupně propracovali jejich neskutečným jídelním lístkem s pokrmy z místních zdrojů.
A co že jsme to na Ibize objevili? Je zde spousta různě použitelných trailů vinoucích se přes zvlněné vinice, kolem ekofarem a podél azurově modrého pobřeží ostrova. Mírná stoupání, o něž se budete dělit s pěšími turisty, vás v plné síle dovedou na vrchol, na začátek plynulých přírodních sjezdů. Najít tu můžete dokonce pomeranče, fíky a čerstvé mandle na stromech lemujících treky, nicméně divokým pomerančům, co rostou u silnice, jsme se měli vyhnout.
Střídavě jsme jedna druhou proháněla v rychlých pasážích suchých prašných kozích stezek se zasypanými kořeny a nečekanými zákrutami, které nám doporučili místní bikeři. Některé z trailů se nám tak líbily, že jsme je jezdili dokola několik hodin. Dlouhé trasy a velká dobrodružství mají jistě své místo, ale není nad to, když můžete projíždět stále stejný úsek desetkrát, různými způsoby a učit se od kamarádů.
Jezdit s Lorraine je čirá radost. Jsme jak dvě přenadšenšené děti, co neovládají hlasitost. Strašně ráda jsem v závěsu a pozoruji, v čem se její dráha liší od mé. Když jedu za ní, ona uskočí z tratě, já ji předjedu a pak se pokouším ji ujet, to je prostě pecka! Plácneme si, než se spustíme dolů a pak už se zpoza mě ozývá jen nekonečný proud pištění a pokřikování, jak smykem projíždíme mezi stromy v nekonečné rozjařenosti.
Carub Riders mají místo s výhledem na celé město Ibiza, které se chlubí několika traily klikatícími se dolů po okraji svahu hlinitopísčitými zatáčkami. Říkají, ať první jízdy bereme zlehka. Vzrušující kamenité traily vás vyplivnou na květinové louky a plynulé stezky dovedou až ke skokům poukazujícím na inspiraci (a konstrukční kvalitu), kterou Luis a Adri získali za velkou louží. Takhle na Ibize nikdo na horském kole nejezdí, uvažují, když Lorraine profrčí západem slunce a zastaví s radostným zapištěním. Zdá se nám, že to tak nebude ještě dlouho.
