Střípky ze závěrečných příprav na nejslavnější’triatlon světa

“Kdysi jsem si myslela, že účastnit se Ironmana je šílené a nechápala jsem motivaci lidí, kteří to dělají. Ale asi nejdřív musíte jeden takový závod dokončit, abyste tomu porozuměli. Řekla bych, že jediný rozdíl mezi tím, jestli ho zvládnete ve světovém rekordu nebo těsně před vypršením časového limitu spočívá v délce útrap, kterou jste ochotni snést. Ale koneckonců každý trpí. To tak nějak spojuje všechny, kteří Ironmana dokončili.” Objasňuje Annabel, bývalá závodnice ITU, svůj přechod na dlouhý triatlon a důvod, proč je podle ní Ironman tak výjimečný. 

“Nikdy mě nenapadlo, že půjdu do Ironmana. Můžete se zeptat mého trenéra, vždycky mu dalo zabrat přesvědčit mě, abych jela na kole déle než dvě hodiny.”

“Mezi profesionály se zřejmě neví, že je Melbourne Mekkou triatlonu. Zakotvilo jich tam totiž jen pár. Naproti tomu se tam ale najde velká komunita atletů věkových kategorií. Bydlím v Melbourne, protože tam mám skvělou práci, bezvadné kamarády a to město miluji. Před deseti lety bych si asi Melbourne jako domov nevybrala, ale dnes ano. Jsou tu krásná místa na trénování a během letních měsíců je to město prostě úchvatné. Lidé, kteří tu žijí, jsou pro sport velice nadšení.” 

“Profesionálně závodím od svých 20 let a vždycky jsem potřebovala rovnováhu. Hodně času jsem v té době strávila na univerzitě. Myslím, že práce v obchodní sféře jen na půl úvazku mi umožňuje zůstat na triatlon duševně svěží. Vychutnávám si každou chvíli, kdy můžu trénovat, nikdy to neberu jako samozřejmost. Vlastně si myslím, že si takto budu moct užívat tohoto sportu déle.”

Práce vedle triatlonu přináší bezesporu jisté výzvy. Jsou večery po dlouhých pracovních dnech, kdy musíte na trénink a přitom víte, že druhý den ráno musíte brzy vstávat a jít plavat a hned potom už musíte být v kanceláři. Někdy se mi zasteskne po starých časech, kdy jsem si po ranním plavání mohla zase zalézt zpátky do postele,”shrnula Annabel problémy, které zástupci věkových kategorií tak dobře znají.

Melbourne může být trochu složitější, co se cyklistiky týká, protože je to velkoměsto. “Nachází se tu známá Beach Road, na kterou se z centra dostanete docela snadno. Místní motoristé jsou k cyklistům celkem vstřícní, a tak vás silnice dovede k dalším pobřežním cestám vedoucím podél celého zálivu Port Philipp. Vydávám se tam na dlouhé vyjížďky poměrně pravidelně.” 

“V letních měsících jezdím také často do Dandenongs. Je to nádherná, pěkně kopcovitá oblast.” 

“Abych pravdu řekla, ráz Melbournského počasí nemám ráda. Pocházím z Queenslandu a jsem zvyklá na velmi horká léta a velmi mírné zimy. Podmínkám v Melbourne jsem se musela přizpůsobit. Ale jak často říká můj trenér, není špatné počasí, je jen špatné oblečení. V zimě není nikdy pod nulou, sníh neleží, takže venku se dá dobře trénovat. Jen je potřeba si uvědomit, že v zimě v Melbourne můžete během jednoho dne zažít všechny čtyři roční období.”  

Nejobtížnější část přípravy na Konu je zvládnutí teplotního rozdílu mezi zimou v Melbourne a tropy na Big Islandu.

Skutečnost, že teplota mého tréninkového prostředí se diametrálně liší od té, se kterou se setkám v Koně napovídá, že v Melbourne musím být vynalézavá. Některé z věcí, které mi pomáhají zvykat si na horko: sauna, turbo jízda ve vyhřáté místnosti, běh v několika vrstvách oblečení nebo bikram jóga.” 

Annabel při běhu po plážových cestách od Port Melbourne dolů přes St. Kildu do Brightonu. Tuto dlouhou trasu volí často. Příprava na Ironmana vyžaduje velký objem běhu, což s sebou nese riziko vzniku poranění.“Čím jsem starší, tím lépe umím naslouchat svému tělu. Daří se mi tak minimalizovat úrazy. Když mám možnost, zkouším také běhat na trailech, posilují nohy. Cítím, že potřebuji víc aerobního cvičení - vždycky raději zvolím kolo než běh, protože je to bezpečnější varianta, příznivější pro kosti i klouby,’rozvádí Annabel.

Než přešla k dlouhému triatlonu, soutěžila Luxfordová v závodech ITU. A to je znát. Její běžecká technika je vynikající. “Myslím, že styl běhu je stejně důležitý v závodech na dlouhou vzdálenost jako na krátkou. A běh do kopce je pro techniku perfektní, stejně jako cvičení v tělocvičně,” hodnotí Annabel.

“Jezdím mnohem víc než dřív a plavu míň. Protože se snažím skloubit částečný úvazek s tréninky, zřejmě netrénuji víc, než když jsem závodila v ITU,’ vysvětluje Annabel. A přesto je jednou z nejrychlejších plavkyň v branži.

“Asi pět měsíců v roce plavu většinou jednou týdně - v zálivu, který mám jen 100 metrů od domova. V zimních měsících chodím do bazénu v Melbourne Acquatic Center, ten je na trénink ideální,” shrnuje Annabel svou plaveckou přípravu. Melbourne Aquatic Center se také nachází jen pár set metrů od jejího bydliště. Centrum je vybaveno jedním 50 metrovým a dvěma 25 m krytými bazény a jedním venkovním 50 m - ráj pro plavce a triatlety. 

“Při závodech se snažím nesoustředit na výsledky, pódium ani na určitou pozici, ale spíš na to, abych ze sebe vydala to nejlepší. Mám dojem, že v Ironmanu se mi to ještě nepodařilo. Zvládnout výživu, správné tempo a s tím úspěšně projít všemi třemi disciplínami tak, abych mohla být náležitě hrdá. Takový závod musí teprve přijít, a já z něj budu odcházet s myšlenkou, že líp už jsem ho dát nemohla,’ zamýšlí se Annabel nad blížící se výpravou do Kony. 

Související produkty